Česká hospoda i skvělý hokej za Uralem
19.12. 2019 – Hokejový klub Avangard Omsk je naší optikou v KHL jednou z těch nejvzdálenějších destinací. Tisíce kilometrů, X časových pásem a pro našince až nepředstavitelné podmínky pro život uprostřed sibiřských plání. Zmíněný našinec by se ovšem možná divil, jak je tato destinace historicky provázaná s Českou republikou díky hokeji. Zeptáte-li se kteréhokoli zaměstnance místní rafinérky cestou na oběd na Česko, vypálí od boku jména jako Jágr, Patera, Procházka, Klepiš, a kdybyste ho nezastavili, ani ten oběd nestihne. Český hokej zde mají v lásce. Jak říkají místní s oblibou, Jágr, to je legenda, na kterou u nás nikdy nezapomeneme. Hokejisté dokonce nejsou jedinou českou stopou v Omsku, vyhlášená je zde restaurace U Švejka, kde vám s chutí podají české pivo i jídlo a dokonce si tu s personálem česky pohovoříte. Nicméně situace se přeci jen změnila. Nebojte, restaurace U Švejka je k dispozici pořád, jen ta česká stopa se vytratila. Ve chvíli, kdy byl odvolán z pozice hlavního trenéra Miloš Říha pro neuspokojivé výkony, čeština na nějaký čas v kabině utichla. Vedení se rozhodlo na všechny Jágry, Šlégry, Červenky či Škouly zapomenout a vrátilo se k jinému stylu. Informace, že se k týmu už po několikáté vrací finský „šílenec“ Raimo Summanen, který má vcelku nestandardní metody v komunikaci s týmem a svého času vyzval Jaromíra Jágra na pěstní souboj, moc radosti v kabině nevyvolala. Jenže omský příběh se odvíjel přeci jen jiným směrem. Sezóna bez Čechů dopadla bídně a Omsk se vůbec poprvé v historii KHL nedostal do play off. Ale bylo to na dlouhou dobu naposledy. Už v další sezóně kabinou „jestřábů“ díky Sobotkovi, Eratovi, Kempnému a Furchovi tu a tam zaznělo i čau. A hlavně se začalo výsledkově dařit. Dnes je situace taková, že Avangard je od konce minulé sezóny, kdy odešel z klubu brankář Dominik Furch, opět „nečeský“. Je to škoda, protože v aktuální sezóně Avangard po druhé v historii KHL hraje finále. Ale třeba právě tento obrovský úspěch opět českou školu naláká. Omsku prostě sluší.
Ondřej Voršilka