Wenger a PSG? Není moc důvodů proti

28.4. 2018 – Hned jak opadla první vlna reakcí na oznámený konec kouče Wengera v Arsenalu, hned se zvedla další. Tentokrát vlna otázek týkajících se budoucnosti muže, který v londýnském klubu končí po 22 letech. Sám Francouz přiložil pod kotlem naznačením, že konec v Arsenalu nemusí znamenat konec působení jeho práce ve fotbale.

Kam by tedy mohly vést jeho další kroky?

Zájem je na více frontách. Aby ne. Ačkoli se v posledních sezónách na Wengera v Londýně spíše nadávalo, stále se bavíme o muži, který s Arsenalem vyhrál 10 trofejí, ovládl s ním ligu bez jediné porážky a svého času bavil neskutečně atraktivním fotbalem. To všechno mu zajistilo auru osobnosti, která nebude nejen v anglických fotbalových kruzích nikdy zapomenuta.

Mluví se o mimo jiné Číně, o Realu Madrid, o Borussii Dortmund nebo o práci ve strukturách FIFA či UEFA. A ve hře je i spolupráce s PSG. Možná jako sportovní ředitel, možná jako generální manažer, ve hře je údajně i křeslo klubového prezidenta. Ať by byla funkce jakákoliv, právě spojení sil s francouzským gigantem dává po všech stránkách smysl.

Proč?

Prvně už jen proto, že se současný klubový prezident Nasser Al-Khelaifi a Arsène Wenger znají už pěknou řádku let a postupně se z pracovních partnerů stali přátelé. Oba dva muži se vzájemně velmi uznávají. Vše začalo v roce 2008, kdy Al-Khelaifi, tehdejší ředitel sportovní výroby kanálu Al-Džazíra, hledal pro svou televizi konzultanta. Volba tehdy padla na Wengera, který se posléze stal ambasadorem kanálu pro sportovní programy mediální skupiny Al-Džazíry (později beIN Sports). A když o tři roky později katarská QSI dostala zálusk na PSG, Wenger byl tázán, zda si myslí, že to je dobrý nápad. Tehdy měl říci, že to je zcela bez diskuze nápad více než dobrý a že není nad čím váhat.

Po vstupu QSI do PSG dostal Wenger nabídku na trénování PSG. Ještě v roce 2011. S díky odmítl. V roce 2013 v PSG skončil Ancelotti. A Wenger dostal další laso. Znovu řekl ne. Ale na vztahy to nemělo vliv. Naopak. Oba muži se pravidelně potkávali, ať už v Londýně, Paříži nebo Riu, potažmo na světových či evropských šampionátech. Později měli uzavřít jakýsi pakt o neútočení a vzájemné pomoci. Když v roce 2014 Wenger v médiích naznačil, že by rád koupil z PSG tehdy nespokojeného Rabiota, Al-Khelaifi mu zavolal s tím, že to nepřichází do úvahy. Wenger od úmyslu okamžitě upustil a dál se k tématu nevyjadřoval.

Wenger jakožto Francouz prostředí Ligue 1 přes dlouhé angažmá v Arsenalu samozřejmě velmi dobře zná, před roční anabází v Japonsku, která předcházela vstupu do Arsenalu, vedl Nancy a Monako. S ním dokonce vyhrál dvě trofeje – ligu a Coupe de France. Že by ve svých letech kývl na angažmá v Číně se nezdá být pravděpodobné. A asi ani to, že by chtěl pokračovat v každodenní trenérské práci. Ale manažerská pozice v zemi a prostředí, které zná a kde si ho váží, zní lákavě. Vydělat za každou cenu už Wenger nemusí, ale je jasné, že za kávu a croissant by v PSG také nepracoval. A pro Pařížany by příchod protřelého barda mohl zase o kousek posunout směrem k jejich vysněnému cíli – úspěchu v Lize mistrů.

redakce/AS/