Kouč Benficy má na kahánku, kde chyboval?

28. 11. 2017 – Fotbalový elegán a trenér lisabonských „orlů“, Rui Vitória, si momentálně rozhodně nemůže hodit na nohy na stůl a říct si, že všechno šlape skvěle. Po nekonzistentních výsledcích v ligové soutěži přišel v nepravý čas debakl na hřišti Bayernu v Lize mistrů. Pět inkasovaných gólů a bídný výkon ve fanoušcích vzbudily přirozenou reakci. Hráče ve spršce urážek označili za klauny a vcelku logicky žádají hlavu trenéra. Možná už je na čase.

Benfica přitom novou sezónu načala stylově. V prvním kole doma ve skvělé atmosféře porazila Vitórii Guimarães 3:2, playmaker Pizzi se prezentoval neočekávaným hattrickem a proaktivní způsob hry nesl výsledky i v následujících kolech. V nečitelném derby se Sportingem uhrál tým remízu 1:1 a obhájce titulu z Porta dokonce porazil 1:0.

Posléze ovšem přišly trable. Prohru na Ajaxu v Lize mistrů, zvláště gólem z nastaveného času, fandové ještě akceptovali. Ale následnou ostudu na hřišti Belenenses (0:2) a domácí potupu s Moreirense (1:3) už nikoliv. Včerejší kanonáda v Allianz Aréně tak jen dovedla pochybnosti k jistotě a vedení klubu musí přemýšlet jak na intenzivní reakci odpovědět.

Změna trenéra je samozřejmě pouze jedním z východisek. Dle mého by ovšem smysl dávala. Rui Vitória totiž místy ve svém přístupu k věci působí velmi tvrdohlavě. V první řadě se oproti minulé sezóně vytratila jeho schopnost reagovat na taktický systém soupeře. Ještě na jaře promyšleně střídal současnou formaci 4-3-3 se zdánlivě defenzivněji laděnou formací 4-5-1. Mimo jiné se tak měnily startovní pozice hráčů při přechodu do útoku a limitovaly se tak rychlejší breaky ze strany soupeřů. Momentálně se ovšem spoléhá pouze na variantu 4-3-3, která, i když je Benfica jedním z favoritů soutěže, dlouhodobě konzistentní výsledky nepřinese. Zvláště v Lize NOS, kde outsideři tradičně spoléhají na běžeckou a driblérskou připravenost svých hráčů.

Do tohoto systému se navíc Vitória snaží za každou cenu dostat „přezrálého“ Brazilce Jonase. O nejlepším střelci minulé sezóny a rozdílu ve zmiňovaných systémech už jsem psal zde. Kromě toho, že Jonas byl před sezónou na odchodu, jeho současné schopnosti formaci se třemi forvardy nevyhovují. Vcelku neprávem je tak opomíjen šývcarský útočník Haris Seferović, který se svou reprezentací poustoupil do Final Four UEFA Ligy národů a měl skvělý vstup do nové sezóny i v Benfice.

V neposlední řadě je třeba zmínit i přístup hráčů v některých utkáních. Nemám v úmyslu zpochybňovat profesionalitu členů kádru. Jisté známky „namlsanosti“ z předchozích výsledků ovšem v posledních týdnech jednoznačně patrné byly. Nejvíce při neproměněných šancích nebo nesrovnalostech ve vlastní šestnáctce. Hráči Benficy jako by v takových chvílích nechápali, jak je možné, že se právě jim nezadařilo, jak si představovali. Jako by na jejich úspěšnost měly vliv především vnější faktory jako fotbalový osud, trávník a podobně. „Hrajeme skvěle, to nemůže být námi!“

V takových případech koncentrace i u nadstandartních hráčů klesá. Obecně řečeno, bohorovnost se s konzistentními výsledky v podstatě vylučuje. A v důsledku je přístup hráčů vždy odpovědností trenéra, který nemá za úkol pouze namalovat taktický plán na tabuli. Musí být schopným personalistou, musí hráče dostatečně namotivovat a takříkajíc je udržet nohama na zemi. Možná tedy opravdu přišel čas na změnu. Vedení klubu by ovšem nemělo otevřít dveře prvnímu, kouči, který na ně zaklepe. Kvalita by měla být odpovídající.

autor: Michal Micka