Žhnoucí srdce severského hokeje. Sezóna SHL finišuje

26. 4. 2024 – Od horkých letních měsíců kontinentálního typu a úrody v zemědělských oblastech blahobytného jihu až po třeskuté mrazy v rozsáhlých severských lesích. Světoznámý nábytkářský řetězec, vysoce bezpečné automobily nebo také jedna z nejprodávanějších hudebních skupin planety. Dříve krutý boj o přežití lovců a sběračů v době bronzové, nyní jedna z nejsilnějších ekonomik Evropy. Takové je Konungariket Svergie, Švédské království.  

Tři zlaté korunky v modrém poli známe všichni, stejně jako řadu výše uvedených atributů, nicméně z českého pohledu je Švédsko turisticky stále celkem neprobádané. Pojí nás s ním však jedno opravdu silné pouto. Láska k hokeji. Frölunda, Färjestad, Djurgården. To jsou jen některé stálice z výčtu tradičních klubů, které zná nejen každý hokejový fanoušek, ale bezesporu neuniknou pozornosti kohokoli, kdo je, byť jen lehce, sportem zasažen. Švédský hokej patří dlouhodobě k nejlepším na světě. Toho jasným důkazem jsou nedávné úspěchy reprezentace Tre Kronor na vrcholných akcích. Mistrovské tituly z let 2017 a 2018 připomněly elitní sezonu 2005/06, ve které hokejová reprezentace zvítězila na olympijském turnaji v Turíně a následně triumfovala na světovém šampionátu v Rize, čímž se stala pro Švédsko historicky nejúspěšnější sezonou v historii. Švédský hokej se stabilně drží ve světové špičce jak na mezinárodní, tak i klubové scéně a nic nenasvědčuje tomu, že by se mělo na dané situaci cokoli měnit. Jak to ale všechno začalo?

 Hokej jako takový do Švédska přinesl americký filmový režisér Raoul Le Mat. Ano, zní to možná zvláštně, ale renesanční charismatický muž nebyl oddán pouze stříbrnému plátnu, ale naprosto mu učaroval také tehdy ještě relativně neokoukaný ledový sport. Cesta, která ho přivedla ke kormidlu první švédské hokejové reprezentace a dále až na olympijské hry v roce 1920, byla zajímavá, ale to je zase trochu jiný příběh. Nás zajímá zrození soutěže, které dnes patří stálé místo mezi nejlepšími na světě. Jak už to tak bývá, začátky provázela značná nedůvěra. Transformace až aristokraticky vznešených atletických klubů či členění jednotlivých frakcí volnočasových organizací na týmy podivně vyhlížejících mužů ve svetrech na bruslích a s dřevěnými holemi, pohybujících se po otevřených ledových plochách, byla opravdu náročná. Ale postupně to vše začalo dávat smysl a Švédi začali nový sport milovat.

Prvním mistrem se stal tým IK Göta a svou počáteční dominanci zopakoval v dalších deseti letech ještě šestkrát. Liga se rozjížděla úžasným tempem a válečné běsnění druhé světové války ji přerušilo pouze na jeden jediný rok. Postupem času se vyprofilovaly silné a úspěšné organizace jako Djurgården či Brynäs IF, které působí v lize dodnes. Nicméně soutěž, ve formátu ve kterém jí známe dnes, se objevila až v 70. letech. Pod názvem Elitserien se představila 5. října 1975. V sezóně absolvoval každý tým 36 zápasů, v lize hrálo pouze deset mužstev, další dvě přibyla až v roce1987. V roce 2013 došlo k přejmenování na Svenska hockeyligan a historicky nejúspěšnějším týmem Švédska se stal Djurgården Stockholm, který dokázal nashromáždit šestnáct mistrovských titulů.

 Švédská SHL je po KHL suverénně nejlepší hokejovou ligou Evropy. Stačí se jen podívat na úspěchy Frölundy v Lize mistrů, která už dávno není jen vhodnou přípravou na začátku sezóny. V soutěži, která nabírá na atraktivitě a konfrontuje mistry evropských zemí, dokázal úřadující švédský mistr získat tři tituly během posledních pěti let.

Švédsko se v posledním desetiletí stalo naprosto dominantním a určujícím jménem v hokejovém světě. Posuďte sami. Erik Karlsson, Victor Hedman, Henrik Lundqvist, Daniel a Henrik Sedinovi, když půjdeme ještě hlouběji do historie, Peter Forsberg či Mats Sundin. Elitní světové hvězdy, které si podmanily NHL, vzešly z prostředí vrcholné švédské soutěže, ke které mají televizní diváci nyní díky stanicím Sport1 a Sport2 blíže.

Švédská liga je velmi atraktivní z mnoha důvodů. Švédský hokej je rychlý, dynamický, bohatý na souboje, ale i hezké útočné akce. Švédské týmy jsou komplexně vyspělé a kladou na své hráče ty nejvyšší nároky. Ve švédské lize se prosadí opravdu jen ti nejlepší, což atraktivitě jednoznačně pomáhá. Švédský hokej urazil opravdu dlouhou cestu neskutečného vývoje až do dnešní podoby plné úspěchů a kvality. Švédská liga je oficiálně označována za třetí nejlepší hokejovou soutěž světa po NHL a KHL. Není bez zajímavosti, že disponuje i výraznou českou a slovenskou stopou, která je v SHL již tradicí. Však švédské mistrovské tituly mají ve své sbírce například Pavel Patera, Jiří Hrdina, Alexander Salák či Martin Ševc. V současné době působí v SHL hned třináct českých hokejistů.

O co se hraje?

Pro vítězný klub je již téměř 100 let, rok co rok, připravován naleštěný Le Matův pohár. Trofej byla poprvé předána v roce 1926 týmu Djurgårdenu, a to přímo z rukou Raoula Le Mata. Svými rozměry dosahuje pohár na výšku 52 cm a váží 3,34 kg. V současné době jde již o kopii původního poháru, který byl v roce 1950 ukraden. Dalšími cennými metami pro hráče jsou trofej Håkana Looba pro nejlepšího střelce základní části, Zlatá helma pro nejužitečnějšího hráče, cena pro nejlepšího nováčka roku, Zlatý puk pro celkově nejlepšího hokejistu roku, kterou může vyhrát i hráč z nižší soutěže, nikoli ale hráč působící v zahraničí. Dále Honken Trophy pro nejlepšího brankáře a v neposlední řadě Stefan Liv Memorial Trophy pro nejužitečnějšího hráče playoff.

Něco málo z pravidel:

Základní část Elitserien se hraje od září do března. Každý tým absolvuje 52 utkání. Zápasy v základní části sezóny se hrají na 60 minut a jsou děleny 18 minutovou přestávkou mezi třetinami. Nerozhodný výsledek může rozhodnout pětiminutové prodloužení hrané o třech hráčích v poli na každé straně s pravidlem náhlé smrti, či pokud gól nepadne, samostatné nájezdy. Za vítězství v normální hrací době dostává tým tři body, dva body za výhru v prodloužení, bod za porážku v prodloužení či samostatných nájezdech a bez bodů zůstává po porážce v normální hrací době.

Vítěz základní části je vyhlášen mistrem ligy a dostává odměnu milion švédských korun (necelých 2,5 milionu českých korun), druhý tým dostává polovinu.

Osm nejlepších týmů postupuje do Playoff SM-slutspel hraného v sériích na čtyři vítězná utkání. Čtvrtfinále má zvláštní nasazení a vítěz ligy si může vybrat, jestli bude hrát se sedmým nebo osmým týmem soutěže, druhý a třetí tým pak mohou vybírat vždy ze dvou zbývajících nejslabších týmů postupujících do playoff.

V semifinále se utkávají čtyři postupující týmy tak, že nejlepší ze základní části hraje proti nejhoršímu a střední dva proti sobě.

Dva nejslabší týmy celé soutěže hrají baráž o udržení, zvanou Kvalserien. Spolu s nimi se jí zúčastňují čtyři týmy z druhé ligy.

V playoff a v baráži se při zachování pravidla o náhlé smrti prodlužuje do padnutí gólu vždy po dvaceti minutách. Samostatné nájezdy tedy v playoff nejsou.

Nejdelší zápas v historii soutěže zatím dospěl do čtvrtého prodloužení. V březnu 2002 rozhodl o vítězství IF Troja/Ljungby nad Bofors 2:1 svou brankou Mika Välilä po 140 minutách a 41 sekundách hry.

                                                                                                                                                                                                                           Ondřej Voršilka