Komentář: F1 by měla uhnout ze špatné cesty, dokud je čas

9. 5. 2023 – Formule 1 se nachází v euforii, u které neexistuje nikdo, kdo by to sportu přál více než já. Ale euforie někdy ovlivní mysl a správné vnímání, které je důležité pro to, aby se myslelo nejen na budoucnost, ale také na setrvání klíčových hodnot. V tomto smyslu se formule 1 vydala na nesprávnou cestu, ze které by měla co nejdříve uhnout. Proč?

Formule 1 díky současnému držiteli komerčních práv, společnosti Liberty Media, zažívá největší boom od zahájení živých televizních přenosů v 70. letech. Masivní proudy nových fanoušků jsou nejen nevyhnutelnou nutností, ale také důležitou potřebou pro to, aby si formule 1 udržela zájem počtu lidí natolik dostatečného, že F1 bude považována za úspěšný sport.

Našla se také v cestě prosazování ekologických hodnot tím, že rozvíjí technologie elektrických pohonů a syntetických paliv, což F1 činí dlouhodobě udržitelnou.

Díky velmi intenzivní aktivitě v digitálních médiích jsou informace o dění ve světě F1 snadno dostupné komukoli. Zavedení rozpočtových stropů učinilo z týmů nejen stabilní a pro sponzoring atraktivní firmy, ale jsou současně držiteli jedné z nejdražších cenností: samotného místa na startovní listině. F1 získává silné a atraktivní trhy na Středním Východě a v Americe, brzy se vrátí Čína a seznam pořadatelů velkých cen ochotných platit za hostování roste. F1 posiluje své vnímání globální značky. A jak roste hodnota sportu, roste tím i hodnota mediálních práv, které si Liberty Media nechá zaplatit.

Byznysově odvádí Liberty Media skutečně špičkovou práci. Celá ta pohádka má vlastně jen jeden malý háček: fanoušci říkají, že se u velkých cen nudí.

To má dvě příčiny. Tou první je obecná celospolečenská rozmazlenost a inflace zábavy. Co nás bavilo před pět lety či dříve nás dnes nudí, a hledáme další a další stimuly toho, abychom měli pocit, že jsme baveni. Je to taková droga. Včera nám to stačilo, dnes chceme více a zítra budeme chtít ještě víc. To samo o sobě není problém F1. Stačí prolétnout historické závody, včetně takzvané zlaté éry, a snadno zjistíme, že závody současnosti nejsou nudnější. Schéma je pořád stejné: mezi mimořádně povedenýmí závody je několik velkých cen s celkem plochým průběhem děje. To se týká každého sportu. Velká cena Miami byla na poměry F1 závodem s poutavějším průběhem.

Druhá příčina je trochu vážnější: žádný sport, formuli 1 nevyjímaje, nemá rád dlouhodobou dominanci jednoho týmu. Ostatně nedávno skončila ta nejdéle trvající: v letech 2014 až 2020 to byla éra Mercedesu, kterou ‚okořenil‘ souboj o titul mistra světa mezi Lewisem Hamiltonem a Nikem Rosbergem v roce 2016. Otevření stavidel digitálního obsahu, Drive to Survive a hlavně infarktová sezona 2021 vystřelila adrenalin a popularitu do nebeských výšin. Hned poté je tu ale už druhý rok jednoznačné cesty za tituly mistra světa. A jak dlouho bude trvat? Dalších sedm let? Nebo se upneme na sezonu 2026, kdy přijde nová generace technických pravidel aut a motorů?

Možná s výjimkou fanoušků Red Bullu jde pro nezaujatého nadšence do F1 o rozčarování, které nebylo úplně očekáváno po veškerých slibech postavených na nové generaci technických pravidel zavedených vloni, rozpočtových stropů a systému vývojových bonusů a hendikepů. Všechno to mělo přinést snazší závodění formulí těsně za sebou, výkonnostní sblížení a hlavně šanci většímu počtu jezdců bojovat častěji o stupně vítězů, včetně té nejvyšší pozice.

Šéfové formule 1 uplatněním metody pokusů a omylů experimentují s programovými formáty během víkendů a vyhrožují s nárůstem počtu Sprintů, ať se to pilotům a fanouškům líbí nebo ne. Přitom jim nedochází, že ať vymyslí formát sebelepší nebo sebebláznivější, bude k ničemu, pokud z každého formátu bude vylézat pořád jeden a ten samý vítěz. Šachují s formátem, aniž by si byli ochotni připustit, že v něm problém není. Sami se tak podílejí na negativní inflační křivce zábavy tím, že zkouší nové věci, je jich čím dál víc, ale výsledek to nepřináší.

A vedle toho tiše přehlíží skutečnou příčinu problému: nenaplněné cíle nové generace technických pravidel, ale hlavně dlouhodobě neudržitelnou technickou koncepci aut. Formule dneška jsou větší a těžší než kdykoli dřív. Vlastnosti auta berou pilotům příležitost k rozmanitějším stylům jízdy. Snaha o pneumatiky s kratší životností v kontrastu s jejich trvanlivostí a rolí marketingového nástroje závodní strategie často dusí, než aby k nim vybízela. A zamýšlený ‚pomocník‘ pro předjíždení, neboli systém DRS, se dnes stal plnohodnotnou součástí aerodynamického boje.

To ve spojení s rozpočtovými stropy a systémem vývojových bonusů a hendikepů jako by současné silné a slabé stránky týmů zamykalo, než aby to první oslabovaly a to druhé eliminovaly. Což bylo primárním cílem.

Jde o trend, který poukazuje na to, že se F1 nachází na nesprávné cestě a nezachrání to žádný Sprint. A to ani, když takových Sprintů bude deset. Šéfové F1 míří na mylného nepřítele (představován formátem víkendu a Sportovními pravidly), ale toho skutečného (Technická pravidla), nebezpečně přehlíží, ignoruje, nebo nebezpečně podceňuje.

autor: Tomáš Richtr